Sdílení elektřiny přestává být doménou nadšenců a stává se běžnou součástí české energetiky. Díky novele energetického zákona může dnes elektřinu z vlastní fotovoltaiky sdílet prakticky každý — od jednotlivců až po celé obce. Od spuštění v srpnu 2024 se u Elektroenergetického datového centra zaregistrovalo přes 41 tisíc zájemců. Skutečný zlom v podobě dynamického rozdělování energie ale teprve přijde — a podle dostupných informací se odkládá nejdříve na konec roku 2027.

Co umožnil zákon
Sdílení elektřiny napříč distribuční soustavou otevřela novela energetického zákona známá jako Lex OZE II, která platí od roku 2024. Zavedla nové účastníky trhu — energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje — a zároveň rozšířila práva běžných zákazníků a výrobců, aby mohli vyrobenou elektřinu sdílet. Cílem je větší zapojení obnovitelných zdrojů, vyšší soběstačnost a obrana proti energetické chudobě.

Dvě cesty ke sdílení
Zapojit se dá dvěma způsoby. Jednodušší je režim takzvaného aktivního zákazníka, který umožňuje sdílet elektřinu až mezi jedenácti odběrnými místy bez nutnosti zakládat právnickou osobu — třeba mezi chatou, bytem a domem napříč republikou. Právě jednoduchost stojí za jeho popularitou; zapojeno je už přes 23 tisíc skupin aktivních zákazníků. Druhou možností je energetické společenství ve formě družstva nebo spolku registrovaného u Energetického regulačního úřadu. Volí ho větší hráči, obce a firmy, protože umožňuje sdružit až tisícovku členů vázaných na určité území.

Jak se elektřina registruje
Veškeré sdílení zastřešuje Elektroenergetické datové centrum (EDC), které sbírá data o výrobě a spotřebě a registruje skupiny sdílení. Podmínkou je instalace průběhových elektroměrů. Po dokončení registrace a výměně měřidel se sdílení často podaří rozběhnout zhruba do měsíce.

Kde jsou dnes limity
Současný systém má svá omezení. Vyrobená elektřina se mezi členy rozděluje podle pevně daných poměrů, takzvaných alokačních klíčů, které lze měnit jen jednou měsíčně. Spotřeba i výroba se přitom mění v řádu minut. Přesnější iterační výpočet je zatím kvůli náročnosti dostupný jen u menších skupin do padesáti předávacích míst.

Dynamické sdílení se odkládá
Původně se jako důležitý milník zmiňovala druhá polovina roku 2026, kdy měl skončit přechodný režim a naběhnout plný provoz Elektroenergetického datového centra. Termín se ale opakovaně posouvá. Podle vyjádření EDC nyní platí 1. prosinec 2027, podle Unie komunitní energetiky se v návrhu novely energetického zákona objevuje dokonce 1. prosinec 2028. Teprve s plným provozem má přijít dynamické rozdělování — tedy možnost dělit vyrobenou elektřinu podle aktuální spotřeby jednotlivých odběrných míst, případně kombinovat dynamický podíl s pevným. Část odborníků přitom upozorňuje, že dynamickou metodu by šlo umožnit i dříve, protože jde především o úpravu výpočtového modelu.

Chytré řízení toků energie
S dynamickým sdílením roste i význam softwaru, který dokáže výrobu, spotřebu a sdílení řídit automaticky a v reálném čase. Cílem je, aby co nejvíc vyrobené elektřiny zůstalo v rámci skupiny a nemuselo se draze dokupovat ze sítě. Komunitní energetika se tak posouvá od prostého sdílení k chytrému hospodaření s energií.

Příklady z praxe
Že model funguje, ukazují konkrétní projekty. V Liberci sdílejí elektřinu z fotovoltaik na městských budovách o výkonu 1000 kWp do 69 obecních odběrných míst; za pět měsíců vyrobili 233 MWh a z toho nasdíleli 130 MWh, což představovalo úsporu kolem 156 tisíc korun. Energetické společenství Enerkom Slovácko zase sdružuje přes 150 členů s více než 250 výrobními a odběrnými místy a hlásí rostoucí zájem i důvěru.

Jak se zapojit
Prvním krokem je registrace v systému EDC a zajištění průběhového elektroměru. Menší skupiny obvykle volí režim aktivního zákazníka, obce a firmy spíš energetické společenství. Na rozjezd komunitních projektů míří i dotační podpora, například program KOMUNERG nebo výzvy z Národního plánu obnovy. Platí ale, že bez aktivního přístupu a koordinace mezi členy sdílení samo o sobě zázraky nedělá.